Čekala jsem, že to udělá Maruška – minule jsem to zajistila já, logicky teď přeci byla řada na ní..a ona se na to vyprdla.
Čekal jsem, že zavoláš! Vždyť jsme si přeci řekli, že si dáme vědět..
Čekal jsem, že to zvládnu lépe. Pak však přišla nervozita a já to všechno pokazil.
Okolí ode mě očekává, že jim vždycky pomůžu – vím přeci jak, tak bych to měla udělat. Oni si sami jinak nepomůžou.
Očekávala jsem, že se změní. Víte, on měl přede mnou hroznou partnerku, která ho nepodporovala, byla na něj zlá. Ale já mu dávala všechno co potřeboval – tak proč se nezměnil a je stejný?
Znáte to taky? Stane se Vám občas taky, že si myslíte, že něco nějak bude, že se někdo nějak zachová / něco udělá, dáváte si nějaká očekávání od sebe..a pak je všechno jinak? A často pak přichází zklamání, naštvání, nepochopení, odsuzování, hodnocení…
Pojďme si říct, že očekávání jsou neodmyslitelnou součástí našeho života. Vyvíjejí se z našich přání, představ a zkušeností. Často se snažíme plánovat a předjímat budoucí události na základě toho, co si přejeme, nebo čeho se naopak obáváme. Přestože očekávání mohou fungovat jako motivace k dosažení cílů a zlepšení života, mohou se stát i pastí, která nás omezuje a frustruje.
Proč očekáváme?
Očekávání pramení z lidské potřeby strukturovat a kontrolovat svět kolem sebe. Když očekáváme určité výsledky, cítíme jistotu a stabilitu. Očekávání nám pomáhají orientovat se v životě a plánovat budoucnost, čímž nám dávají smysl a cíl. Na druhou stranu, právě tato struktura a potřeba kontroly nás často dostává do situace, kdy naše očekávání přinášejí zklamání.
Past nereálných očekávání
Problém nastává, když jsou naše očekávání nereálná, příliš vysoká nebo domnělá. Můžeme očekávat od sebe samých dokonalost, od ostatních bezpodmínečnou lásku a podporu, nebo od života plynulý a snadný průběh. Když se naše očekávání nenaplní, zažíváme frustraci, zklamání nebo dokonce pocit neúspěchu. Tyto pocity se mohou prohlubovat, když si uvědomíme, že kontrola nad všemi aspekty života není možná.
Častý příklad: Rodiče často očekávají, že jejich děti budou excelovat ve škole, dosáhnou prestižní kariéry nebo, že se z nich stanou vrcholoví sportovci a splní veškeré rodinné standardy či sny, které rodiče sami měli, ale nikdy si je nenaplnili. Pokud se dítě rozhodne jít jinou cestou, rodiče mohou pociťovat zklamání, nepochopení a dokonce mohou dítě časem zavrhnout. Tyto reakce pramení právě z nesouladu mezi očekáváním a realitou.
Jak nás ovlivňují očekávání druhých?
Očekávání nejsou pouze vnitřní záležitostí. Jsou nám často nucena společností, rodinou nebo blízkými přáteli. Plnění očekávání druhých může někdy přinést pocit uznání a naplnění, často se však může stát, že zapomeneme na vlastní potřeby a přání. Neustálé snahy naplňovat očekávání okolí vedou k vyčerpání a ztrátě vlastní identity. A na to je potřeba si dát pozor!
Cesta ven z pasti očekávání
Klíčem k osvobození od očekávání je jejich uvědomění a postupné opouštění nereálných či zbytečně zatěžujících nároků. Následující kroky vám mohou být nápomocné:
Sebereflexe: Prvním krokem je uvědomění si, jaká očekávání máme – ať už od sebe, druhých nebo světa kolem nás. Je důležité si položit otázku, zda tato očekávání vycházejí z našich skutečných potřeb nebo jsou spíše produktem společenských tlaků nebo našeho ega.
Otevřenost a přijetí nejistoty a situace: Život je neustále se měnící proces, kde nejde vše podle plánu. Přijetí nejistoty nám umožňuje být flexibilnější a adaptabilnější v momentě, kdy se věci nevyvíjejí podle našich představ. Zároveň je moc důležité si uvědomit, že v každé situaci děláme to nejlepší co umíme. Kdybychom měli jiné informace / byli lépe vyspaní /najedení / více si vědomi svých možností a potřeb – tak bychom to možná zvládli jinak. Ale v tu danou chvíli jsme to lépe zvládnout neuměli a tak je dobré to v klidu a s trpělivostí k sobě přijmout. Nemá žádnou cenu se pranýřovat, ponižovat, vyčítat si. Jen to přijměme a vezměme si z toho ponaučení – co příště můžu udělat jinak, aby to dopadlo lépe. Doporučuji si pak i provést jakousi vizualizaci toho jak se mi to příště daří, jak se u toho dobře cítím. Tím si „změníme“ svůj zápis do dlouhodobé paměti – neuloží se nám tam neúspěch, ale ta naše vizualizace jak všechno dobře dopadá (náš mozek totiž neumí rozeznat realitu od představy). To nám pak může velmi pomoci při další podobné situaci.
Komunikace: Pokud máme očekávání od druhých, je důležité o nich komunikovat a ujistit se, že nejsou postaveny na neporozumění nebo iluzích. Otevřený dialog může předejít mnoha nedorozuměním a zklamáním. Je potřeba si uvědomit, že každý pochází z jiných poměrů, zvyků, rodinných vzorců a životních standardů. Někde se ženám dávají k Vánocům parfémy a šperky někde košťata (a to jako fakt – z párových terapií bych Vám mohla dát hodně takových perliček). Takže milé ženy, pokud si přejete dostat nějaký konkrétní dárek – je dobré aspoň 2 měsíce před Vánoci svému drahému říci, že by Vás velmi potěšilo kdyby jste pod stromeček dostala to či ono. Když budete doma jen opakovaně naznačovat, že Bětka dostala krásnou kabelku – tak většinou to muž bere jako konstatování a ne jako Vaše přání. Nebo například pokud s někým něco plánujete – jasně si rozdělte kdo, co a kdy udělá. Věty zavoláme si / koupí se / je potřeba udělat – moc nefungují.
Zaměření se na přítomnost: Přílišné očekávání týkající se budoucnosti nás odvádí od prožívání přítomného okamžiku. Je důležité učit se být v přítomném okamžiku a oceňovat to co máme, namísto neustálého zaměřování se na to, co bychom mohli mít nebo co nám chybí.
Očekávání mohou být jak pomocníkem, tak překážkou v našem životě. Když se necháme lapit do jejich pasti, mohou nás vést k frustraci a nespokojenosti. Uvědoměním si svých očekávání a postupným snižováním nároků na sebe i druhé a lepší komunikací můžeme dosáhnout větší svobody, klidu a spokojenosti. Každý z nás má právo na vlastní cestu, a tu si nejlépe vytyčíme tehdy, když jsme věrní svým vlastním hodnotám, nikoliv očekáváním okolí.
Přeji krásné a spokojené dny
Jana